ROYALTOUR s.r.o.

Fasáda jako nová – Ústí n. L.

🏡 Fasáda v okrese Ústí nad Labem opět září! Jsme PROL – místní experti na tlakové čištění fasád. Proč nás volí stovky spokojených zákazníků? 💧 Horká voda až 100°C – likviduje řasy, plísně i saze. 🌍 Ekologický přístup – bez chemie, šetrné k vašemu domovu. ⚡ Rychlá služba – výsledek do 48 hodin od kalkulace! 🛡️ Komplexní péče – v ceně je i ochranný nátěr proti opětovnému zarůstání. Jak začít? 1️⃣ Vyplňte formulář – nezávazná kalkulace zdarma. 2️⃣ My přijedeme a fasádu oživíme! 👉 Klikněte a zjistěte cenu za 2 minuty!

Fasáda jako nová – okres Teplice

🏡 Fasáda v okrese Teplice opět září! Jsme PROL – místní experti na tlakové čištění fasád. Proč nás volí stovky spokojených zákazníků? 💧 Horká voda až 100°C – likviduje řasy, plísně i saze. 🌍 Ekologický přístup – bez chemie, šetrné k vašemu domovu. ⚡ Rychlá služba – výsledek do 48 hodin od kalkulace! 🛡️ Komplexní péče – v ceně je i ochranný nátěr proti opětovnému zarůstání. Jak začít? 1️⃣ Vyplňte formulář – nezávazná kalkulace zdarma. 2️⃣ My přijedeme a fasádu oživíme! 👉 Klikněte a zjistěte cenu za 2 minuty!

Fasáda jako nová – okres Děčín

🏡 Fasáda v okrese Děčín opět září! Jsme PROL – místní experti na tlakové čištění fasád. Proč nás volí stovky spokojených zákazníků? 💧 Horká voda až 100°C – likviduje řasy, plísně i saze. 🌍 Ekologický přístup – bez chemie, šetrné k vašemu domovu. ⚡ Rychlá služba – výsledek do 48 hodin od kalkulace! 🛡️ Komplexní péče – v ceně je i ochranný nátěr proti opětovnému zarůstání. Jak začít? 1️⃣ Vyplňte formulář – nezávazná kalkulace zdarma. 2️⃣ My přijedeme a fasádu oživíme! 👉 Klikněte a zjistěte cenu za 2 minuty!

تسوق ساعات الرجال

هذه ليست مجرد ساعة، إنها رفيقك في استكشاف المجهول.

Čitaj sada👉👉👉

Knjiga 1: Poglavlje 1 - Zauvijek u prošlosti i zauvijek u budućnosti Većina ljudi se niti ne sjeća da kuća čopora ima tamnicu. Ja se, međutim, sjećam. Imam malu sobu u stražnjem dijelu koja je nekad služila kao samica. Zaudara po ustajaloj mokraći, povraćotini i krvi. Navikneš se na to. Imam poljski krevet i staru, iskidanu deku da me grije. Čak sam ulovila i lampu iz smeća. Još uvijek radi, pa imam svjetla za pisanje zadaće. Dome, slatki dome i sve te fore, zar ne? Mislim, barem nisam odmetnik. Ah da, trebala bih se predstaviti. Zovem se Iokaste Latmus, ali me zovu Kas. Nitko me ne zove Iokaste osim nastavnika prvog dana škole. Ja sam vukodlak u čoporu Srebrni Mjesec. Budući da sam siroče, nisam posve sigurna koliko imam godina, ali prilično sam sigurna da mi je šesnaest. Također, ja sam omega, što znači da sam sluga. Moj posao je pripremati obroke za vukodlake koji žive u kući čopora. Između pripreme doručka i večere za više od stotinu vukova, čišćenja za njima i popunjavanja smočnica u stanovima rangiranih članova na trećem i četvrtom katu, bavim se normalnim tinejdžerskim stvarima. Osim što zapravo nemam puno slobodnog vremena za normalne tinejdžerske stvari. Dakle, domaća zadaća, domaća zadaća je vrhunac mojih normalnih tinejdžerskih aktivnosti. Trenutno je jedanaest i trideset navečer. Završavam svoj esej iz engleskog kad čujem kako se vrata tamnice naglo otvaraju. Divno. Što sam sad učinila? Ne treba puno. Alpha Graham Connors je alkoholičar. Vukodlacima je jako teško napiti se, što znači da moraš piti jako puno da bi osjetio učinak. Što znači da se vjerojatno posvađao s Lunom Caroline oko svog pijenja. Što znači da ga je zaključala izvan njihove sobe. Što znači da je došao dolje iskaliti svoj bijes na meni. Samo prosječan utorak navečer u kući čopora. Oštar miris viskija udara me u nos puno prije nego što se on pojavi pred mojim vratima. Znam proceduru. Već sam na nogama i čekam ga. O sranje, o sranje, o sranje. "Alpha Graham, što mogu učiniti za vas?" pitam pogleda uprtog u pod. Držim ruke sklopljene ispred sebe, pokušavajući izgledati što manjom. Bez riječi, boca viskija prozuji mi pokraj uha i razbije se o zid iznad mog kreveta. Trznem se i ne mogu si pomoći, počinjem drhtati i grliti samu sebe. Prešli smo fazu 'O sranje', sad smo na teritoriju 'O jebote'. Što god da će se dogoditi, bit će gore nego inače. On jurne naprijed i zgrabi me za vrat s obje ruke. Osjećam kako mi suze naviru na oči dok rubovi mog vida tamne zbog nedostatka kisika. Očajnički grebem po njegovim rukama, pokušavajući se osloboditi njegova stiska, ali uzalud. Podiže me za vrat tako da sam mu u razini lica. Oči su mu potpuno crne, što znači da je njegov vuk, Ruckus, na površini. Zadah mu smrdi na piće, a lice mu je crveno od bijesa. Počinjem se gušiti i hvatati zrak zbog nedostatka kisika. Bez upozorenja, baca me preko sobe kao da ne težim ništa. Tijelo mi udara o zid i padam leđima na krevet. Krhotine razbijene boce probijaju kožu na mojim leđima kroz tanku majicu. Viski čini da posjekotine peku. Pokušavam prigušiti krik dok bol siječe kroz mene. On prelazi sobu i grubo me podiže za kosu. Osjećam kako krhotine stakla režu dublje dok me vuče gore. Ošamari me najjače što može prije nego što me baci na tlo. Udara me nogom u trbuh i gazi mi po leđima, opet i opet. Komadići stakla melju se dublje u moja leđa. Osjećam kako krv natapa moju iskidanu majicu. Ne usuđujem se pomaknuti i još ga više razbjesniti. Osjećam kako mi rebra pucaju kad njegova noga uspostavi kontakt. Jedan od njegovih udaraca pogađa me u čeljust. Osjećam mučan zvuk pucanja kako mi odzvanja u mozgu. Metalni okus krvi istog trena ispuni moja usta. Alpha Graham me godinama koristi kao svoju osobnu vreću za udaranje, ali ovo je bilo puno intenzivnije nego ikad prije. Obično me ošamari nekoliko puta, a zatim me bičuje dok ne prokrvarim i koža mi ne postane sirova. U posljednjih nekoliko godina počeo je umakati bič u jedić, zbog čega sporije zacjeljujem, pa sada imam gadne ožiljke po leđima i rukama. "Alpha Gwam, pwestanite. Mowim vas", uspijevam iscijediti. Glas mi je sitan i nerazgovijetan zbog slomljene čeljusti i krvi koja mi curi iz usta. On naglo staje i izlazi iz sobe. Trenutak kasnije vraća se s bičem i počinje me nemilosrdno šibati po leđima. Bič kaplje od jedića. Udarci biča, u kombinaciji s krhotinama stakla koje su mi još u leđima i jedićem, previše su. Vid mi se muti i padam u nesvijest. Crnilo i utrnulost me okružuju. Izgleda li ovako smrt? Mirno je, ali pomalo dosadno. Barem ne moram hraniti čopor. O kvragu, nisam stigla predati onaj esej iz engleskog. Bio je dobar. Konstantni tihi zvučni signali djeluju umirujuće. Ne znam koliko sam dugo mrtva, ali osjećam da želim otvoriti oči, spremna suočiti se sa zagrobnim životom. Nakon onoga što se čini kao vječnost, uspijevam otvoriti oči i shvaćam da sam sama u mekom, udobnom krevetu u jarko osvijetljenoj, čistoj sobi. Ovo je zagrobni život? Možda je ovo neka vrsta čekaonice, ali gdje je predvorje? Ima li recepcionara? Um mi se polako bistri i shvaćam da nisam mrtva. U bolnici sam u kući čopora. Moram otići prije nego što me Alpha nađe izvan tamnice. Pokušavam ustati, ali jedva mogu pomaknuti tijelo. Svaki pokret uzrokuje neizdrživu bol. Počinjem paničariti, zbog čega zvučni signali u sobi postaju brži. Oh, prikopčana sam na gomilu aparata. Pokušavam shvatiti kako ih otkvačiti da nitko ne čuje zvukove. Prekasno, čujem ljude u hodniku kako se približavaju. Pokušavam sjesti. Moram ignorirati bol. Moram pobjeći. Polako klizim s ruba kreveta. Noge su mi klimave. Cjevčice i žice koje vire iz mene sprječavaju me da odem predaleko. Vrata se otvaraju i liječnik čopora ulazi s medicinskom sestrom. Liječnik je stariji čovjek. Ima crnu kosu koja sa strane sijedi. Sestra je mlada, s plavom kovrčavom kosom svezanom u rep. "Ah, Kas. Budna si. Vratimo te u krevet, može?" kaže liječnik nježno. On i sestra dolaze s obje moje strane i pružaju ruke kako bi me uhvatili za ruke. Duboko režanje otme mi se iz prsa. "Ne dirajte me", otresita sam, stresajući ih sa sebe. Glas mi je hrapav i sirov, a usta kao da mi probada tisuću igala. "U redu je, Kas. Ovdje te nitko neće ozlijediti. Pokušavamo ti pomoći da zacijeliš. Vratimo te u krevet i dajmo ti malo vode", liječnik diže ruke u znak predaje. Oklijevajući ga pogledam prije nego što prihvatim njihovu pomoć natrag u krevet. Sestra mi pruža čašu vode sa slamkom. Boli me cijela donja polovica lica dok pijem, ali voda godi mom grlu. Liječnik sjeda na stolac pokraj kreveta dok sestra provjerava moje vitalne znakove i počinje prčkati po cjevčicama i žicama pričvršćenim na mene. "Kas, imala si operaciju uklanjanja stotina krhotina stakla s leđa. Također smo morali namjestiti neka rebra, čeljust, a u krvi si imala puno jedića. Dali smo ti transfuziju da ga očistimo iz tvog sustava kako bi mogla zacijeliti", objašnjava liječnik, "Sretna si što nisi umrla." Jeste li sigurni u taj zadnji dio, doktore? pomislim u sebi. "Kad je čopor shvatio da doručak nije pripremljen, Beta Tate je otišao po tebe i našao te na podu u tvojoj... ovaj... sobi", gleda me sa suosjećanjem. "Kas, tko ti je ovo napravio? To je zločin koji bi mogao biti osnova za protjerivanje iz čopora. Sudeći po ožiljcima, ovo nije prvi put da si napadnuta." Ne mogu mu odgovoriti. Tiho buljim u svoje ruke u krilu. Kako da mu kažem da je Alpha Graham taj koji je ovo uzrokovao? Nema šanse da bi mi vjerovao, a čak i da povjeruje, što će učiniti? Protjerati Alphu? Nema šanse za to. Odlučujem da je moj najbolji potez samo odmahnuti glavom. Ne želim biti izbačena iz čopora zbog laganja. Nemam kamo otići. Bila bih odmetnik. "U redu. Prijeđimo na sljedeće pitanje. Kada puniš sedamnaest godina?" On gleda u papire unutar svoje mape. "N-ne znam točno, gospodine", kažem iskreno. Gleda me nabranog čela. Pogleda sestru i zamoli je da nas ostavi nasamo na nekoliko minuta. O sranje. Jesam li u nevolji? Tek sam se probudila. Ne znam što sam mogla učiniti dok sam spavala. Ona završava ono što radi i napušta sobu. "Ne znaš svoj rođendan, Kas?" pita on, zbunjen. "M-moj otac me donio ovdje kad sam bila beba. Bio je odmetnik. Alpha Graham, pa... on..." Osjećam kako mi lice gori od srama. Ruke mi drhte i suze prijete da će pobjeći iz očiju. Nisam mislila da ću morati pričati ovu priču liječniku. Mislila sam da svi već znaju. Moj otac je bio odmetnik. Alpha Graham ga je ubio jer je došao na teritorij čopora bez dopuštenja. Nisu shvatili da nosi bebu dok nisu otkopčali njegovu jaknu i vidjeli da sam ja unutra. Bilo je čudo da sam preživjela. Budući da sam bila samo beba, nisu me se mogli samo tako riješiti, ali nisu znali ništa o meni. Bila sam zamotana u deku na kojoj je bilo izvezeno ime 'Iokaste'. Pa su me tako nazvali. Moj otac je zapravo mogao biti otmičar što se mene tiče. Jedini razlog zašto su mi dali prezime Latmus je taj što su, nakon što su ubili mog oca, pregledali njegov novčanik da ga identificiraju. Jedini oblik identifikacije koji je imao bila je knjižnična iskaznica na kojoj je pisalo Andy Latmus. Pokušala sam pretražiti njegovo ime na internetu na računalu u školskoj knjižnici. Ništa se ne pojavljuje u pretrazi. "Ne moraš završiti, znam što se dogodilo tvom ocu." "Pa, nakon što se to... dogodilo... Luna Caroline me uzela k sebi dok nisam bila dovoljno stara da krenem u školu. Tada me preselila u tamnicu. Od tada sam nekako prepuštena sama sebi. Nikad nisam saznala kada je moj pravi rođendan. Iskreno, vi ste prva osoba koja je ikad pitala. Mislim, pretpostavljam da imam šesnaest. Moja vučica se još nije probudila." Liječnik kimne, gledajući me s sažaljenjem. Gotovo kao da mu je zapravo stalo. Postavlja mi još nekoliko pitanja o mojoj povijesti bolesti, ali nema se o čemu stvarno govoriti. Ne sjećam se da me ikad prije liječio liječnik. "Razumijem." Zatvara mapu i sprema kemijsku olovku u džep košulje. "Pa, znam da se još nisi imala prilike pogledati u zrcalu, ali kad to učiniš, mogla bi otkriti da izgledaš malo drugačije. Nemoj se uzrujati. Vjerujem da je to znak da se tvoja vučica počinje buditi. Napravio sam onoliko testova koliko sam se mogao sjetiti. Nije medicinski povezano." Gledam ga zbunjeno, "D-da, gospodine." Pretpostavljam da misli na to da brže zacjeljujem, ali zašto me morao upozoriti? Zašto mi jednostavno nije rekao? Knjiga 1: Poglavlje 2 "Poslao sam sestru dolje da donese čistu odjeću za tebe, a ona je rekla da je nema." Zastane, gledajući me. Opet pogledam dolje u svoje nemirne ruke. Nosim istu odjeću svaki dan. Ako nađem komad starog sapuna u smeću, operem odjeću i sebe u malom umivaoniku u stražnjem dijelu tamnice. Ima samo hladne vode, ali bolje išta nego ništa. Barem nisam odmetnik. Moj otac je bio i vidi kako je završio. Sestra ulazi s putnom torbom i stavlja je na kraj kreveta. "Nabavili smo ti nekoliko stvari za obući. Ništa otmjeno, ali čisto je i trebalo bi ti pristajati." "Hvala vam." Uzvratim osmijeh. "Ostat ćeš ovdje još dva dana. Ostani u ovoj sobi. Nema posjetitelja dok ne saznamo tko ti je ovo napravio ili dok potpuno ne ozdraviš, što god dođe prvo. Diane će ti javiti kada možeš otići." Liječnik naredi i izađe. Pogledam sestru koja bulji u mene. Kad shvati da sam je uhvatila, oči joj bježe u stranu. O čemu se tu radi? Okej, ženo. Nepristojno. "Sad ću te ostaviti", kaže ona, "Možeš otići u kupaonicu i oprati se. Samo ponesi taj stalak s infuzijom sa sobom. U torbi su kratke hlače i čisto donje rublje. Moraš ostaviti bolničku haljinu na sebi dok ti leđa ne zacijele. U redu?" "Da, gospođo. Hvala vam, Diane." Ona kimne i izađe iz sobe. Ovo je prvi put u mom životu da su ljudi ljubazni prema meni. Mislim, smatram da je to dio njihovog posla, ali svejedno. Sve što sam do sada poznavala bile su uvrede, fizička patnja i težak rad. Nikad nikakve ljubaznosti, nikad nikakve ljubavi. Mislim da mogu vjerovati liječniku, ali sam još uvijek oprezna prema sestri Diane. Način na koji je maloprije buljila u mene čini me nelagodnom. Uzimam putnu torbu i odlazim u kupaonicu. Izbjegavam pogledati se u zrcalu. Nisam sigurna da sam spremna vidjeti štetu na svom licu. Sve u kupaonici je svježe i bijelo. Ima tuš, ali brinem se da će pritisak vode boljeti moja leđa. Odlučujem napuniti kadu do pola i ući. Voda je topla i umirujuća. Tu su i krpa za pranje i svježi komad sapuna. Perem se dok voda ne postane odvratna. Sva osušena krv boji vodu u ružičasto. Ispraznim kadu, obrišem prsten prljavštine oko ruba i ponovno je napunim. Voda nije ni približno toliko prljava kad završim s pranjem. Boli me podići ruke, ali ne želim zvati sestru da mi pomogne. Nježno perem kosu i koristim šalicu da je isperem. Osušim se i omotam mekani ručnik oko kose. Na polici pokraj umivaonika nalaze se četkica za zube i mala tuba paste. Živim u krilu luksuza u bolnici čopora! Uzimam ih i počinjem prati zube. Ne mogu to više izbjegavati, moram se pogledati u zrcalu. Skupljam hrabrost da bacim pogled. Ono što vidim natjera me da ispustim četkicu za zube. Lice mi je još uvijek prekriveno modricama, ali to nije ono zbog čega sam ispustila četkicu. Šarenica mog lijevog oka je ljubičasta. Ne kao nijansa plave koja bi na pravom svjetlu mogla biti ljubičasta. Ne, ne. Moja desna šarenica je i dalje ona isprana siva na koju sam navikla, ali lijeva izgleda ludo. Trepnem očima jako nekoliko puta. I dalje isto. Pokušavam protrljati oko, ali nema razlike. Nema zabune – oko mi je jarko, praktički sjaji... ljubičasto. Dva dana kao da traju vječno. Ipak, ne žalim se. Nikad se u životu nisam toliko naspavala, a kao bonus, dobivam tri obroka dnevno. Tri! Stalno se gledam u zrcalo. Ne mogu se načuditi kako čudno izgleda moje ljubičasto oko. Drugog dana zurim u sebe u zrcalu po milijunti put. Moje lijevo oko je i dalje ljubičasto. Sada se čini da i moje desno oko počinje postajati ljubičasto. Ne mogu ništa učiniti po tom pitanju, pa odlučujem pokušati se ne brinuti. Budući da je Srebrni Mjesec prilično velik čopor, imamo srednju školu na teritoriju čopora. Knjižnica ima stvarno velik odjel s literaturom o vukodlacima. Istražit ću malo tijekom ručka. Dok naginjem glavu u stranu da očešljam kosu, primjećujem da je pramen kose promijenio boju. Umjesto moje uobičajene mišje smeđe, srebrnosiv je. Okej, sad stvarno. Što se događa? Što mi se događa? Je li ovo trik? Ima li izbjeljivača u šamponu ili tako nešto? Ako je trik, nije smiješan. Uzimam bočicu i pomirišem je. Miriše na jagode, ne na izbjeljivač. Čudno. Nikad nisam čula da se boja očiju ili kose vuka mijenja kad postaju punoljetni, ali liječnik misli da se upravo to događa. Diane dolazi nakon ručka s papirologijom i brošurama za mene. Pruža mi još jednu malu vrećicu. "Samo mala sitnica koja će ti pomoći da ostaneš inkognito dok ne završiš s liječenjem." "Hvala vam na svemu", kažem dok otvaram vrećicu. Unutra su šilterica i par tamnih sunčanih naočala. "Kako izgledam?" pitam dok joj poziram. Ona se hihouće na moje poze. "Ti si zvijezda, dušo." Možda ona ipak nije tako loša. Daje mi nježan zagrljaj prije nego što odem. Imam još dva sata prije nego što moram pripremiti večeru. Odlučujem odnijeti svoju novu odjeću u sobu i pospremiti nered kako bih mogla spavati večeras. Nešto miriše drugačije dok hodam hodnikom tamnice... poput sredstva za čišćenje. Palim lampu i otkrivam da je soba transformirana. Moja lampa ne stoji na hrpi sanduka za mlijeko. Nalazi se na noćnom ormariću. Tu je i novi krevet. Mog starog poljskog kreveta nema. Imam pravi krevet. Kompletan s novim plahtama i dekama. Tu su i mali stol i stolac sa svim mojim školskim knjigama složenim u košari pokraj njega. Sigurno sanjam. Ili sam to slučajno ušla u tuđu sobu, samo što nitko drugi ne živi ovdje dolje. Jedva se može primijetiti da je to bila stara tamnička ćelija. Izgleda onako kako zamišljam da bi izgledala studentska soba. Provirujem kroz vrata da se uvjerim da sam na pravom mjestu. Čini se da jesam. O čemu se radi? Hodam do kreveta i sjedam oprezno kao da će nestati ako se prebrzo pomaknem. Kao oblak je. Siva i tirkizna posteljina svježa je i nova. Tu su čak i dva jastuka. Nikad prije nisam imala pravi jastuk, a kamoli dva. Koliko znam, Diane je jedina koja je dolazila ovamo dolje dok sam bila u bolnici. Je li ona mogla dati sve ovo napraviti? Sigurno će upasti u nevolju kad Alpha Graham sazna. Onda se sjetim da ona ne zna koliko me Alpha mrzi. Ne znam kako ću to objasniti kad on sazna, ali isto tako neću nikoga tužiti što mi je pokušao pomoći. Spremam novu odjeću u ladice noćnog ormarića. Putnu torbu guram ispod madraca. Jednom kad napunim sedamnaest, smislit ću način da odem s ovog mjesta. Naći ću novi čopor koji će prihvatiti slabašnu vučicu ljubičastih očiju. Sjedam za stol i pišem pismo zahvale liječniku i sestri Diane. Okrećem se u stolcu razgledavajući sobu koja izgleda kao nova. Mora da sam sanjarila jer ne čujem vrata na vrhu stepenica, ali čujem dva para koraka kako se spuštaju hodnikom. Istog trena se smrznem. Mogu nanjušiti miris Alphe Grahama kako se približava. Ne znam kome pripada drugi miris. Instinktivno se izmičem i stajem usred sobe točno kad oni stignu do vrata. On se nasloni na okvir i prekriži ruke ispred sebe. Cijelo tijelo mi drhti dok on zuri. Oči su mi zalijepljene za tlo. Definitivno ne želim da vidi moju novu boju očiju kako probija. "M-mogu li vam p-pomoći, Alpha Graham?" "Onaj mali ispad koji si izvela koštao me puno novca", kaže mirnim, hrapavim glasom, "A kad mene koštaš novca, koštaš cijelu moju obitelj novca." "Žao mi je, gospodine." Ispričavam se. Nemam pojma o kakvom ispadu govori. Podignem pogled tek toliko da vidim Ryana, Alphina sina, kako također stoji na vratima. Ryan napravi korak bliže i osjećam kako mi suze peku kutove očiju dok mi se ruke nekontrolirano tresu. Kako ću se suočiti s njim u školi? Koliko znam, nije imao pojma da živim ovdje dolje. Sigurno će svima reći. "Operacija i boravak u bolnici nisu jeftini, Kas", Alpha Graham se podsmjehne s vrata, "I znaš li kako je hrana bila odvratna protekla dva i pol dana?" Samo kimnem, i dalje gledajući u pod. Ne pokušavam se svađati s luđakom. Nisam ja kriva što sam morala na operaciju. On je taj koji je razbio bocu i bacio me na razbijene komadiće! Da nije, bila bih sasvim dobro. Mogla bih se oporaviti sljedeći dan i napraviti doručak kako sam i trebala, čak i da sam bila natučena. Nastane pauza i on napokon zareži: "Odakle sav ovaj namještaj? Jesi li ga ukrala?" "N-ne, gospodine. J-ja... bilo je ovdje kad sam se v-vratila iz bolničkog krila. Ne znam t-tko ga je donio." "Dužna si mi, Kas Latmus. I tko god da je pretvorio tvoju sobu u Ritz-Carlton. Radit ćeš u kući čopora dok ne vratiš svaki cent. Do kraja života ako bude potrebno. Nema više škole. Ne treba ti obrazovanje za kuhanje i čišćenje." Koristi svoj Alpha ton. Ne mogu ne poslušati. S tim riječima, mali plamen nade u mom srcu se gasi. Nisu me plaćali, pa ne znam kako bih ikad mogla vratiti ikakav dug. Luna Caroline mi je rekla prije mnogo godina da je soba u tamnici dovoljna plaća za moje usluge. Sada sam manje od omege. Ja sam rob. "Ryan, nauči je pameti zbog rasipanja našeg novca." "Da, Alpha." Suze mi teku niz lice dok realnost moje sudbine sjeda na mjesto. Alpha Graham predaje baklju svoje okrutnosti svom sinu. Ali znam bolje od toga. On me nikada neće prestati ozljeđivati. Ryan posegne naprijed i ščepa me za stražnji dio vrata. Prisili me u pognuti položaj i duboko zareži: "Trebala bi biti zahvalna što te moj otac ne protjera. Da si odmetnik, prokleto bih se pobrinuo da nikad ne stigneš do granice teritorija." Cviljenje mi pobjegne iz grla. Toliko sam uplašena da osjećam kao da ću se onesvijestiti. Osjećam crnilo na rubovima vida dok mi srce lupa. Ryan se okrene ocu. "Ne brini, Alpha. Imam ovu situaciju pod kontrolom." Knjiga 1: Poglavlje 3 Čujem korake Alphe Grahama kako odlaze niz hodnik dok napušta tamnicu. Ryan pojačava stisak na mom vratu, izvlačeći svoje vučje kandže, zbog čega jauknem. Čim se vrata zalbroe, Ryan mi pusti vrat i klekne ispred mene. Lice mu je izobličeno od bijesa. Oči mu zatrepere crno dok njegov vuk, Dagger, izlazi na površinu. Zgrabi me za ramena, grubo me tresući: "Koji si vrag učinila da ga toliko razbjesniš?" Zašto me ne tuče kao što je rekao Alphi Grahamu da hoće? Ukočim cijelo tijelo, izbjegavajući kontakt očima s njim. Toliko se tresem da sada ne mogu ni govoriti. Pomisao na to da me dvoje ljudi redovito tuče do kraja života... to jednostavno ne može biti stvarno. Može li? Kako Božica to može dopustiti? Želim umrijeti. To nije pretjerivanje. To nisam ja koja dramim. Molim te, Božice, nemoj dopustiti da se ovo dogodi. Samo me pusti da umrem. Toliko se tresem da padam na koljena. Počinjem histerično jecati i mozak mi se gasi, nesposoban racionalno razmišljati. Ryan me zgrabi za bradu i prisili me da ga pogledam u njegove hladne sive oči. Na trenutak me gleda s užasom: "Š-što se dogodilo s tvojim očima?" Pomakne ruke s moje brade točno ispod mojih očiju. Čini se kao da mu ruke drhte na mom licu. "J-jesi li ti hibrid ili tako nešto?" Sve što uspijevam je odmahnuti glavom između jecaja. Dok odmahujem glavom, osjećam kako počinje pritiskati palčeve na moje donje kapke, zaklanjajući mi vid. O ne ne ne, iskopat će mi oči. Sranje! Vidio je ljubičastu boju. Oslijepit će me. Stavljam ruke na njegove pokušavajući ga odgurnuti. Čujem samu sebe kako vrištim: "NENONONEEEEE! STANI!! Ne vadite mi očiiii! MOOOLIIIMM!!!" Samo na trenutak, vrijeme se zamrzne. Ne mislim da se čini kao da vrijeme stoji jer sam usred traumatične situacije. Ne, vrijeme je zapravo zamrznuto. Pa, zamrznuto za sve osim za mene, trebala bih reći. Mogu to osjetiti u zraku. Traje samo trenutak. S lakoćom mičem Ryanove ruke sa svog lica. Izraz bijesa pomiješanog sa zbunjenošću zaglavljen je na njegovom licu. Pokraj njega, muha lebdi u zraku. Sekundarna kazaljka na satu zaustavila se na zidu iza njega. Kapljice vode nisu završile svoj pad, ostavljajući kišobranaste pljusakove u lokvama na podu. Koji... vrag? Je li me Božica Mjeseca čula? Je li mi se smilovala? Je li me pustila da umrem? Pogledam natrag u Ryana raširenih očiju. Ruke mi sjaje ljubičasto. Jednako brzo kako je stalo, vrijeme ponovno krene. Ryan počne vrištati i odgurne se od mene. Gornji dijelovi njegovih šaka, tamo gdje su ga moje ruke dodirivale, crveni su i natečeni. Pogledam dolje u svoje ruke. Opet su normalne, ne sjaje ljubičasto. Ali ozbiljno, koji se vrag upravo dogodio? Čvrsto zatvorim oči, čekajući da Ryan uzvrati. "Ako ikome kažeš, ubit ću te", kaže mi na uho. Zatim me udari šakom u trbuh, izbijajući zrak iz mojih pluća. Čujem njegove korake kako trče niz hodnik, a zatim kroz vrata. Ne znam koliko dugo sjedim ovako, ali kad napokon otvorim oči, odahnem s olakšanjem. Još neko vrijeme naslanjam se na krevet, jecajući, tresući se i pokušavajući doći do daha. Nije me ozlijedio? Sigurno se vraća. Njušim zrak, ali njegov miris je nestao. Pažljivo slušam, ali nema zvukova u drugim dijelovima tamnice. Sama sam. "Božice, hvala ti što si me spasila. Hvala ti", kažem naglas, za svaki slučaj da je čudo koje sam upravo doživjela bilo zbog nje. Osjećam se iscrpljeno, ali počinjem se osjećati smirenije. Okej Kas, fokus. Moram napraviti večeru za čopor ili će me Alpha Graham pronaći i ubiti. Mislim da to nije ni pretjerivanje. Čak i da pokušam pobjeći, ili on ili Ryan bi me pronašli prije nego što bih mogla otići s teritorija. Mislim da bi me u ovom trenutku stvarno ubio. Govoreći o tome, bilo je samo pitanje vremena kada će se Ryan vratiti da me prebije kao što mu je otac rekao. Nekoliko puta duboko udahnem i natjeram se otići niz hodnik da se operem na umivaoniku. Pljusnem hladnu vodu na lice i pogledam u prljavo zrcalo. Oba moja oka sada su čisto ljubičasta. Srebrni pramenovi počinju preuzimati moju kosu. Nije kao kosa stare osobe. To je srebrnasto bijela koja gotovo svjetluca, čak i u slabom svjetlu tamnice. Tako čudno, nema šanse da ću se moći naviknuti na ovaj novi izgled. Vraćam se u svoju sobu i oblačim tajice i majicu. Stavim šiltericu koju mi je Diane dala, navlačeći obod nisko da sakrijem oči. Tijekom večere primam ubojite poglede od Alphe Grahama. Pazim da držim oči uprte u pod kako ne bi vidio boju. Ryan me strijelja pogledom u svakoj prilici. Nakon večere, treba mi duže nego inače da napunim smočnice jer tko god je to radio dok sam bila u bolnici nije imao pojma što radi. Već je prošla ponoć kad se srušim na krevet i zatvorim oči. 20. lipnja, pomislim u sebi. Zadnji je dan škole. Pa, za druge ljude svakako, ne za mene. Ne treba ti obrazovanje da bi kuhala i punila smočnice, riječi Alphe Grahama odzvanjaju mi u ušima. Samo još jedan dan za mene, pretpostavljam. Malo se valjam u samosažaljenju prije nego što se okrenem i pokušam zaspati. Skoro sam zaspala kad začujem ženski glas. "Bok!" Brzo skočim na noge, gledajući posvuda tko bi to mogao biti. Jedina sam u sobi. Provirim u hodnik i pogledam okolo, ali ni tamo nema nikoga. "Bok?" šapnem glasno niz hodnik. "Ugh, Kas. Ovo nije način na koji se ratnik ponaša. Saberi se." Glas prekori. Shvaćam da glas dolazi iz moje glave. "J-jesi li ti moja vučica?" pitam oklijevajući, zabrinuta da sam poludjela. "Jesam. Moje ime je Elexis. Možeš me zvati Lex." "Oh, Elexis. Probudila si se dan prekasno. Naš Alpha nas je upravo pretvorio u roba prije manje od dvanaest sati. Sad nemamo načina za bijeg." Osjećam kako mi suze naviru. Objasnim joj sve. Kako je Alpha ubio mog oca, kako me Luna natjerala da živim u tamnici, batine, sve to. Jecam kroz cijelu priču. "Sada sam ovdje, Kas. Ne brini. Mi smo dijete Božice Mjeseca. Mi smo ratnica. Što znači da smo jake. Prebrodit ćemo ovo." "Lex, maloprije, kad su mi ruke postale ljubičaste i opekle Ryana. Jesi li to bila ti?" "Nekako. To si bila ti, ali moje buđenje je pomoglo aktivirati tvoju moć. Mogu ti objasniti više kasnije. Sada odspavaj."

Číst nyní👉👉👉

Kapitola 1 Leah Pracuji jako spisovatelka, ale být pannou a zároveň autorkou, která píše erotické příběhy do online čtenářských aplikací, je těžké. Už teď mám jednu otravnou čtenářku, která si stěžuje na každé stránce, že mé erotické scény nedávají smysl. Nikdy není spokojená! Anna Wolfová: Panebože. Ty jsi ještě nikdy neměla sex? Poprvé to má bolet! Proč ta žena nekrvácí?! Anna Wolfová: Idiotská autorka! Je ta čtenářka blázen? Proč mi nadává do idiotů? A navíc, možná jsem panna, ale jestli sex bolí, pak ten chlap nemůže být moc zkušený. Sex nemá bolet, ani když je to poprvé, alespoň podle mé mámy. A pro informaci, moje máma poprvé nekrvácela. Nestává se to každé a ano, vím to, protože mámu často zpovídám kvůli inspiraci. „Leah?“ zavolá táta z přízemí. „Už jsi poslala můj životopis šéfovi? Ptá se, jestli máš pořád zájem o letní brigádu v mé firmě, a upřímně mě znervózňuje, že jsi mu ještě neodpověděla. Nestává se každý den, aby se zajímal o mou dceru.“ „Za chvilku to pošlu, tati!“ křiknu zpátky s očima přilepenýma k obrazovce notebooku. Moje editorka v jedné z aplikací čeká, až jí pošlu všechny kapitoly mého erotického, nevýhradního příběhu, ale hádám, že to můžu udělat později. Nejdřív vyřídím žádost o práci v tátově firmě, dobře zavedené právní kanceláři v centru města. Pracovat tam není zrovna to, co bych v létě ideálně chtěla dělat, ale potřebuji peníze. Právě jsem odmaturovala a stále bydlím doma, což se musí změnit. „Hádám, že prostě musím poslat tu zatracenou přihlášku a doufat, že mě tátův šéf na léto najme jako sekretářku…“ zamumlám, když přikládám životopis k e-mailu. Jakmile stisknu tlačítko ‚Odeslat‘, mysl mi zabloudí zpátky k příběhu čekajícímu v mém notebooku. Je to romantická erotika mezi Esmeraldou, zuřivě nezávislou ženou s tajemstvím, a Vincentem, zádumčivým milionářem s vlastními démony. Je mezi nimi věkový rozdíl, což mi připadá neuvěřitelně sexy. Hmm, zajímalo by mě, jestli je tátův šéf kus? Vím jen, že se jmenuje Caleb Steele a že kromě toho, že je řídícím partnerem tátovy právní firmy, je také generálním ředitelem Steele Enterprises. A to nezní moc sexy, spíš nudně. Jeho jméno ve mně vyvolává představu přísného muže středního věku oblečeného v nudném obleku. Vsadím se, že má vlasy sčesané dozadu, aby zakryl pleš. S hlasitým povzdechem se rozhodnu vyhledat jeho jméno na Facebooku. Měl by být v přátelích mého táty, a když najdu profil, který odpovídá jménu, málem se udusím vlastním jazykem. Sakra! Caleb Steele, nebo bych spíš měla říct super sexy Caleb Steele?! Vůbec není takový, jakého jsem si ho představovala. Jeho profilová fotka odhaluje muže, který nemá nic společného s tím přísným chlapíkem s pleší, kterého jsem si vysnila v hlavě. Ne, fotka Caleba Steelea ukazuje muže, který je naprostou ‚daddy‘ fantazií. Má ostře řezanou čelist, pronikavé modré oči a hnědé vlasy, které vypadají na jeho věk až příliš nadýchaně. Jeho úsměv je uličnický, jako by věděl, že je fešák. Holka by mohla otěhotnět jen z pohledu na jeho fotku. Sakra, je mi horko, jen o tom mluvím. Zatímco se ve svetru začínám potit, roluju dolů a zírám na další fotku, kde vidím surfovací prkno v podpaží a břišáky, které mi hledí přímo do tváře. Panebože. Ježíši Kriste, tomuhle chlapovi je vážně skoro čtyřicet? Můj táta mě měl brzy a je mu třicet šest, ale tvrdil, že jeho šéf je o rok starší než on! Jak je to možné? Caleb vypadá mladší než můj táta! Jsem úplně beze slov. Nikdy jsem nečekala, že tátův šéf bude tak… tak… přitažlivý. Tváře mi hoří rozpaky, když si uvědomím, že asi mám slabost pro žhavé starší muže. „Pracovat pro takového krasavce…“ zamumlám, lehám si na záda a stahuji si kalhoty. Rychle nacházím ten malý uzlíček nervů mezi nohama. Třu si ho silně a představuji si, že mi to dělá Caleb, jeho opálené ruce na mém těle, jeho uličnické oči upřené do mých… panebože, už cítím, jak se blížím k vrcholu! Třu to silněji a silněji… Přeji si, žadoním a představuji si, že jsou to Calebovy zkušené, drsné ruce, které zkoumají mé nedotčené tělo. Vidím ho, jak mě líbá na krku a oceňuje mé křivky, dokud to už nemůžu vydržet. Vydám tlumený výkřik, ztracená ve fantazii. Čelo mám pokryté potem, zírám do stropu a oddychuji, dokud neuslyším zvuk nového e-mailu. Otočím hlavu a usmívám se, dokud na něj nekliknu. Je od Caleba Steelea. Vážená Leah Fosterová, čekám na Váš životopis už přes měsíc, a ačkoliv to, co jste mi poslala, bylo velmi zajímavé čtení, navrhuji, abyste zaslala správný dokument. Vaše denní snění a detaily Vašich soukromých fantazií jsou bezpochyby poutavým vyprávěním, ale nejsou to přesně ty profesní kvalifikace, které jsem hledal. Věřím, že šlo o nevinný omyl. Jistě jste měla v úmyslu poslat svůj životopis. Až budete mít chvilku, přepošlete prosím správný dokument. S pozdravem, Caleb Steele Krev mi tuhne v žilách, když mě poznání zasáhne jako proud ledové vody. Poslala jsem Calebovi špatný soubor! Musel si přečíst rukopis mého erotického románu místo mého životopisu! Panebože, co mám dělat?! Každý kousek mého těla zaplavuje stud. Jak se mám tvářit, že se nic nestalo, a poslat Calebovi životopis poté, co četl všechny ty divoké intimní fantazie? Moje postavy měly anální sex na chlapově stole! Nejen to, ale moje mužská postava je popsána tak, že vypadá téměř přesně jako Caleb. Čistá náhoda, ale i tak trapná! Caleb si nejspíš myslí, že je inspirací pro můj příběh! Do prdele, jak se z tohohle kdy vzpamatuju? Jsem zralá na to zalézt pod kámen a schovat se, pohřbít tenhle ponižující moment někam hluboko do mysli. Ale ten luxus nemám. Svět nekončí a já pořád potřebuji brigádu na léto. A buďme upřímní, není pravděpodobné, že by mě Caleb po tomhle fiasku najal. Takže můžu prostě poslat správný dokument, mít odmítnutí za sebou a modlit se, aby můj erotický rukopis neukazoval nikomu dalšímu. Tím pádem se na mě táta nebude moct zlobit a stěžovat si, že jsem se nepokusila získat Calebovo volné místo sekretářky. Zhluboka se nadechnu, najdu svůj skutečný životopis a vložím ho do mailu spolu s omluvou, která je stejně stručná jako ponižující. Píšu: „Omlouvám se za zmatek. Zde je správný dokument.“ Po odeslání zavřu notebook, protože se na něj už nemůžu ani podívat. Jen doufám, že se táta nikdy nedozví, že jsem poslala svůj erotický příběh jeho šéfovi, a že Caleba Steelea nikdy nebudu muset vidět osobně. Nikdy bych se mu nedokázala podívat do očí a, buďme realističtí, nejspíš by se mi vysmál! Kapitola 2 Leah Následující ráno málem dostanu infarkt, když vejdu do kuchyně. Caleb Steele – tátův sexy šéf, který vypadá osobně ještě lépe než na svém facebookovém profilu – sedí na židli a ušklíbá se na mě v okamžiku, kdy se naše oči střetnou. „Takže ty jsi ta malá spisovatelka, co píše erotické příběhy o starších mužích s ‚vytesanými těly‘ a ‚pekáčem buchet k nakousnutí‘, co?“ Oči mu jiskří pobavením, zatímco já tam stojím a přeji si, abych mohla zmizet z povrchu zemského. Chloupky na zátylku se mi ježí a rychle uhnu pohledem, zatímco mi do tváří stoupá horkost při vzpomínce na ty živé popisy mého mužského hrdiny. Naštěstí Calebovi nemusím odpovídat, protože do kuchyně vchází máma. Nalévá kávu do hrnku a přichází s ní ke stolu. „Vaše káva je hotová, pane Steele. Asi to není značka, na kterou je Vaše bohatá chuť zvyklá, ale je to to nejlepší, co máme. Doufám, že Vám bude chutnat,“ říká vesele, naprosto nevědoma si toho ponížení, které mám jasně vepsané ve tváři. Caleb jí věnuje okouzlující úsměv. „Jsem si jistý, že bude skvělá, paní Fosterová. Ale kde jsou Vaše skořicové šneky? Váš manžel je v práci neustále vychvaluje a já už se nemůžu dočkat, až je ochutnám.“ Zatímco se máma červená nad tou lichotkou a spěchá do kuchyňského koutu připravit trochu té své slavné skořice, cítím na sobě opět Calebovy oči. Těžce polknu a sbírám každičkou špetku odvahy, která mi zbyla. „Co tady děláte?“ „Přišel jsem se podívat, koho se chystám zaměstnat,“ odpoví hladce a upije kávy. „Jsem tu taky pro tvůj autogram. Přece bych si nemohl nechat ujít šanci potkat autorku tak… fascinujícího příběhu a nepožádat o podpis, když se z ní může stát příští hvězda.“ Jeho slova mi vženou do tváří novou vlnu horka a já potlačím zalapání po dechu. Je tohle nějaký krutý vtip? Se zvednutým obočím Caleb pokračuje: „Cože? Myslela sis, že mě to, co jsi poslala, urazí a vůbec nezaujme? Jestli je to tak, pak se mýlíš. Tvůj příběh byl poměrně… poutavý, mírně řečeno.“ Rty se mu roztáhnou do širokého úsměvu. Hledám slova a vykoktám: „Vy… vy… vy se nezlobíte?“ „Ne,“ zasměje se, „spíš bavím, řekl bych. Tvoje přihláška byla zdaleka ta nejzajímavější, jakou jsem dostal. Možná kdy vůbec. Kromě toho, kdo jsem já, abych odrazoval od kreativity?“ Z jeho hlasu odkapává sarkasmus a jeho pronikavý pohled mě naprosto odzbrojuje. V tuhle chvíli mi obličej hoří ponížením, uhýbám očima a zírám do podlahy. Nikdy mi nedošlo, že muži v jeho věku můžou být tak nesnesitelní… ne že by se mi to úplně protivilo. Svým velmi dráždivým způsobem je Caleb okouzlující. Srdce mi nepřestalo bušit od chvíle, kdy otevřel pusu. Právě v tu chvíli se objeví máma se skořicovými šneky. „Myslím, že si manžel ještě nevšiml, že jste tady. Mluví se sousedem. Chcete, abych pro něj došla?“ „Pokud by vám to nevadilo,“ odpoví Caleb, aniž by ze mě spustil oči, i když se pečivo pokládá na stůl. „Hned jsem zpátky!“ Jakmile s námi máma není, Caleb si dovolí být protivný. „Tvým sexuálním scénám chybí hloubka a některé vypadají, jako by je psala umělá inteligence…“ Odmlčí se. „Jsi panna, že ano?“ Prosím? „Do toho vám nic není!“ Probodávám Caleba pohledem. Celý můj názor na něj se změnil. Včera, když jsem četla jeho e-mail, působil dospěle. Teď? Ani moc ne. Ten chlap evidentně postrádá filtr a přijde mi to neskutečně arogantní. …stále je ale přitažlivý. „Do toho mi nic není…“ zopakuje Caleb má slova a postaví se. Musím zaklonit hlavu vysoko, vysoko nahoru, abych se setkala s jeho modrýma očima. Je jako obr a můj hloupý, zrádný mozek to okamžitě vyhodnotí jako sexy. Slintám proti své vůli už jen při pohledu na něj a horko mezi mýma nohama jen roste, když se na mě temně usměje. „Víš, kdyby sis se mnou ‚hrála‘, nenechal bych tě na mě takhle zvyšovat hlas.“ Ztuhnu, když ke mně vykročí a tyčí se nade mnou svou velkou postavou. Dřív jsem si vždycky myslela, že muži v oblecích jsou trapní, protože jsem je měla za přepracované lidi, kteří se nikdy nebaví. Ale Caleb vypadá jakkoliv, jen ne trapně. Jeho široká ramena dokonale vyplňují sako a díky své výšce působí mocně. Jeho přítomnost je prostě ohromující. Polknu a udělám krok dozadu, až se přitisknu ke zdi. „Nezvyšovala jsem hlas,“ zmůžu se na zamumlání a snažím se, aby se mi do hlasu nevkradl strach. „Ne?“ Nakloní se blíž, hlas klesne do šepotu. „Mně to znělo docela hlasitě.“ Srdce mi buší o hrudní koš. „P-proč jste tak blízko?“ „Jen testuji jednu teorii,“ odpoví a opře jednu ze svých masivních rukou nad mou hlavu, zatímco druhou mě chytí za bradu, aby mě donutil se na něj podívat. Zázrakem neomdlím a vykoktám: „J-jakou teorii?“ Ušklíbne se. „Přitahuju tě, že?“ „N-ne, nepřitahujete,“ lžu, ale Caleb mě prokoukne. „Přitahuju,“ aby dokázal svou pointu, sklouzne rukou níž, a jakmile najde vlhké místo mezi mýma nohama, rty se mu zkroutí do spokojeného úsměvu. „Tohle by byl důkaz.“ „N-ne,“ vykoktám znovu a třesoucíma se rukama ho tlačím do hrudi. Ani se nehne. „Jen si… jen si zahráváte s mou hlavou.“ Calebův úsměv se při mém popírání jen rozšíří. „Vážně? Tvoje tělo si nemyslí, že si s ním jen zahrávám. Chce mě a ten pocit je vzájemný.“ Jelikož nevím, jak mu uniknout, podívám se mu do očí a zeptám se: „C-co chcete?“ „Není to jasné?“ zeptá se. „Chci tě jako svou sekretářku na léto,“ ty jeho prsty putují zpátky k mé tváři a já zadržím dech, když mi bříškem palce jemně přejede po spodním rtu. „Dělala bys víc než jen psaní a zvedání telefonů, samozřejmě.“ Zírám na něj a on se zasměje. „Léto je pro mě velmi rušné období, Leah. Hodně cestuji a mít sekretářku, která je pořád se mnou, by usnadnilo uspokojování jistých potřeb. Možná bychom si mohli navzájem pomoct? Tvé erotické scény by byly více… realistické.“ Jeho oči ztemní, když mu pohled klesne na mé rty. Cítím, jak mi vynechá srdce. To není fér. O nic z toho jsem se neprosila. Proč musí být tak… tak… opojný? „Já… eh…“ Znovu se zasměje a odtáhne se tak prudce, až mi zůstane chladno a chybí mi jeho dotek. „Promysli si to. Nemusíš mi odpovídat hned teď.“ Než stihnu odpovědět, oba uslyšíme blížící se kroky a Caleb ode mě rychle poodstoupí, upraví si kravatu a odkašle si přesně ve chvíli, kdy do místnosti znovu vejde máma s tátou v závěsu. „Pane Steele!“ zvolá táta. „Já… nevěděl jsem, že dnes přijdete!“ V reakci se Caleb jen usměje. „Nezdržím se,“ řekne, než se otočí zpátky ke mně. „Počkám na tvé rozhodnutí, slečno Fosterová. Ta práce je vaše, pokud ji chcete.“ Naposledy se na mě usměje, než vyjde z našeho domu, a nechá mě tam stát celou rozrušenou a stále lehce zadýchanou. Tep mi závodí, když sleduji, jak odchází. Tohle nebyl ten typ prvního setkání, jaké jsem čekala. Máma se ke mně otočí a dívá se na mě s tázavým výrazem. „Je všechno v pořádku, zlato?“ Trvá mi vteřinu, než jí dokážu odpovědět: „Ano, mami. Všechno je fajn.“ „Tak proč jsi tak bledá?“ zeptá se táta. „Neměla bys oslavovat? Dostala jsi tu práci!“ „Já…“ koktám, mysl mám z toho setkání stále na kusy. „Musím si to promyslet,“ přiznám slabě. „Promyslet?“ Máma se zamračí, čelo se jí krčí zmatením. „Ale drahoušku, tohle je životní příležitost!“ Těžce polknu a hledám slova. „Je to prostě… jiné, než jsem čekala,“ zmůžu se nakonec na odpověď. Táta mě lehce poplácá po zádech. „Jsi asi jen nervózní, to je všechno. Neboj; brzy si na tu myšlenku zvykneš.“ Nechají mě v místnosti samotnou, abych přemýšlela o návrhu Caleba Steelea. Je to nabídka, která se zdá být příliš dobrá na to, aby byla pravdivá, a příliš nebezpečná na to, abych ji přijala. Proč mám pocit, že by byla obrovská chyba na jeho nabídku nekývnout, ale ještě větší ji přijmout? Kapitola 3 Leah Pár dní po Calebově návštěvě jsem na své půlnoční lekci výtvarky. Malování je něco, co uklidňuje mou duši, a i když je moje učitelka umění zvláštní, je taky úžasná. Rozumíme si opravdu dobře, ale bohužel tu dnes není. Místo toho nám řekla, ať malujeme na hudbu, kterou v její nepřítomnosti vybrala, ale moje tři nepřítelkyně ji vypnuly, když jsem ji pustila, a teď si ze mě dělají legraci. „Panebože! Podívejte se na obraz té malé rádoby spisovatelské hvězdy. Ona si fakt myslí, že to vypadá dobře?!“ Snažím se co nejvíc ignorovat tu nejhorší z mých tří trýznitelek, Annu, ale má talent dostat se mi pod kůži. Kvůli ní si přeju, abych zůstala doma. Mám svůj půlnoční kurz ráda, ale kdykoliv se Anna a její dvě šikanující kamarádky, Angelica a Doris, rozhodnou přijít, nenávidím svůj život. Kdyby tu byla učitelka, srovnala by je, ale jelikož tu není, jsou ty holky protivnější než kdy dřív a ostatní šprti z výtvarky se příliš bojí cokoliv říct. Jsou prostě rádi, že obětí jsem já. „Pche! Ten obraz, co maluje, je naprosto otřesný. Co to má vůbec představovat? Banán, nebo penis?“ zeptá se Doris, což Annu a Angelicu rozesměje. „Penis…“ Anna brečí smíchy. „Fakt si myslíš, že by kreslila tohle, když je to panna, co v životě žádného neviděla?“ „Mohlo by být!“ vykřikne Angelica. „Jelikož je panna, možná o penisech sní a myslí si, že takhle mají vypadat!“ „Panebože, Angelico. Ta hláška je zlato!“ Když se všechny tři holky začnou zajíkat a popadat za břicho, zašklebím se na svůj obraz. Snažím se nakreslit banán, ale teď se začínám bát, že by to vážně mohlo připomínat penis… S hlubokým povzdechem začnu obraz předělávat, přidávám banánu více křivek a více detailů na slupce. I když pohybuji štětcem s novým odhodláním, pořád slyším Annu a její kumpánky, jak si v pozadí šeptají a hihňají se. „Hele, koukej!“ ukáže Doris. „Teď tomu přidává víc zakřivení! Musela nás slyšet.“ Ozve se nový výbuch smíchu a já zatnu zuby. Vím, že se mě jen snaží rozhodit, dostat se mi pod kůži, ale sakra, daří se jim to. „Vypadá to, že teď přidává vrásky,“ ozve se Anna mezi záchvaty smíchu. „Možná si myslí, že díky tomu to bude vypadat víc jako banán!“ Ani se neodvažuju podívat jejich směrem, vědoma si toho, že jakákoliv reakce by jen přilila olej do ohně jejich pobavení. Takže se s zuřivou intenzitou soustředím na svou malbu a nutím se věřit ve své umělecké schopnosti, i když veškeré sebevědomí se teď zdá být jen vzdálenou vzpomínkou. „Vlastně,“ řekne najednou Angelica mnohem jemnějším hlasem, „začíná to vypadat dobře… na penis!“ Všechny se smějí jako smečka hyen a v tu chvíli se sesypu. Položím tužku a abych vypadala zaneprázdněně, zvednu telefon, který před pár vteřinami zavibroval. Je tam zpráva od Caleba. Manipulativní šéfík: Zvážila jsi mou nabídku? Chtěla bys pro mě pracovat? Kousnu se do spodního rtu. Rodiče jezdí v létě společně na dovolenou, a to znamená, že budu doma sama. Mohla bych se s Calebem vídat často, aniž by o tom věděli, a i když je to kretén, radši se vyspím s ním, než abych zůstala navždy pannou. „Myslíte, že si Leah někdy někoho najde?“ zeptá se Anna najednou pobaveným hlasem svých kamarádek. „Teda, podívejte na ni: je to malá šprtka a nemá žádný vkus. A nezapomeňme, že neumí namalovat ani banán!“ „Upřímně, i kdyby byl někdo zoufalý, představa, že se probudí v posteli vedle ní, by ho vyděsila. Je ošklivá.“ „Aha, ty umělé řasy, co nosí? Vypadají tak nepřirozeně.“ „A vlasy má taky špinavé…“ Za víčky mě pálí slzy. Vůbec nejsem ošklivá. Vím to jistě, ale tyhle holky vážně vědí, jak do člověka kopnout, když už leží na zemi. Zápolím s telefonem, prsty se mi třesou, když vyťukávám překotnou odpověď Calebovi. Já: Ano, tu práci vezmu. „Hele, co to je?“ mhouří na mě oči Doris z druhého konce místnosti. „Píšeš si se svým imaginárním klukem?“ Trio hyen vybuchne v další salvu smíchu. Přinutím se nonšalantně pokrčit rameny, polykám knedlík v krku a modlím se, aby neviděly, jak mi obličej rudne jako řepa. Můj telefon znovu zavrní a holky si odfrknou. „Možná si píše s tím tlustým lůzrem z knihovny, se kterým se vždycky baví!“ nadhodí Anna, což způsobí, že mi tvář nepříjemně zahoří. Urban je můj kamarád a čtenář. Chodí do knihovny často a ano, líbím se mu, ale není to můj kluk ani nic takového! Uf, zvednu telefon a zírám na zprávu, kterou mi Caleb právě poslal. Manipulativní šéfík: Ještě jsi vzhůru? Chceš, abych tě vyzvedl na tvou první lekci? Mám náladu na trochu zábavy. Tep mi buší v krku. Nechat se odsud vyzvednout Calebem by donutilo ty holky myslet si, že je můj přítel, zvlášť kdybych byla dost odvážná na to ho políbit! Otázkou je: naštval by se Caleb, kdybych mu projevila náklonnost na veřejnosti? Jsem mnohem mladší než on a je to koneckonců tátův šéf. Chvíli váhám, než vyťukám odpověď. Představa Calebova auta zastavujícího před uměleckou školou působí jako dráždivá fantazie, ale brzy se stane realitou. Já: Ano, prosím, přijeď mě vyzvednout. Manipulativní šéfík: Jsi doma? Já: Ne, chodím na půlnoční kurz malování a jsem tam teď. Můžeš mě vyzvednout tady. Je to na rohu Greene a Slater Street. Caleb neodpovídá hned a já se dobrou minutu bojím, že si to rozmyslel. Ale pak mi zavibruje telefon s další zprávou. Manipulativní šéfík: Budu tam za deset minut. „Máš dneska žhavé rande, Leah?“ dobírá si mě Anna, zatímco se její kamarádky chichotají. Nejspíš čekají, že mě přijede vyzvednout další šprt, ale čeká je překvapení. Postavím se a začnu si uklízet věci, naposledy se podívám na svou malbu banánu-nebo-penisu, pokrčím rameny a nechám ji tam, zatímco mířím k východu. „Utíkáš?“ zavolá Anna, když otevírám dveře. „Neutíkám,“ odpovím, aniž bych se otočila, „odcházím.“ Telefon mi znovu zavibruje. Manipulativní šéfík: Jsem venku. Když vyjdu z umělecké školy, uvidím přes ulici zaparkované Calebovo auto – elegantní, černý, špičkový sporťák, díky kterému vypadají i půlnoční pouliční lampy okouzlujícím způsobem. Přesně ten typ auta, jaký byste čekali od elitářského generálního ředitele, jako je Caleb. Za sebou slyším, jak moje tři trýznitelky zalapají po dechu. Zdá se, že mě následovaly ven, a Doris promluví jako první. „Koukejte na to auto!“ zvolá v úžasu. „Leah nekecala, že má dneska rande.“ Slyším, jak Anna s úšklebkem dodává: „No jasně, jako by ona mohla sbalit někoho, kdo řídí takový fáro!“ Vážně? Se samolibým úsměvem kráčím k Calebovu autu, ale ztuhnu, když vystoupí ze strany řidiče dřív, než k němu dojdu. Je bezchybně oblečený v černém obleku na míru a jeho okouzlující, a přesto uličnický úsměv míří mým směrem. „Lekce malování, co? To aby sis jednoho dne mohla vydat jednu z těch svých sprostých knížek i s obrázky?“ zeptá se s pobaveným výrazem. Zatnu zuby, abych na něj nevyjela. Věřte mi, chci, ale Anna a její gorily nás sledují a slyším, jak si povídají. „To není možný, to je ten chlap, se kterým si psala. On je… on je…“ koktá Doris. „Bohatý a sexy,“ dokončí Angelica hlasem plným úžasu a náznaku žárlivosti. „A vysoký,“ dodá Anna a její obvyklou aroganci vystřídá mírný tón šoku. „Hodně vysoký.“ „Musí to být kamarád nebo tak něco,“ odfrkne si Angelica. „Ten chlap vypadá jako někdo, kdo by mohl být na titulce časopisu GQ. Je až moc sexy a dobře oblečený pro nulu, jako je Leah Fosterová.“ Calebův pohled střelí tam, kde stojí holky a s vykulenýma očima sledují každý náš pohyb. Koutky úst mu cuknou nahoru v něčem, co by se dalo popsat jedině jako ďábelský úšklebek. „No,“ protáhne a přitáhne tím jejich pozornost ještě víc. „Nejdeš?“ S posledním pohledem na zírající holky vykročím sebevědomě k Calebovi – i když mi srdce tajně buší o hrudní koš jako sbíječka. „Samozřejmě,“ řeknu bezstarostně a zavěsím se do Calebovy svalnaté paže. Pak, jako přímou výzvu Anně a jejím kumpánkách, se postavím na špičky, zakloním hlavu, abych se setkala s Calebovým pohledem, a volnou rukou ho chytím za tvář. V očích mu probleskne překvapení a já si uvědomím, že je to teď, nebo nikdy. Jestli mu dám vteřinu na přemýšlení, nebudu ho moct políbit, takže to udělám rychle. Mé rty se spojí s jeho a ta tlumená zalapání po dechu za námi jsou jako hudba pro mé uši. …teď jen doufám, že se na mě Caleb nenaštve, že jsem ho políbila na veřejnosti. Kapitola 4 Caleb Právě mě přechračilo dítě. Když jsem Leah řekl, že jsem ochotný z ní udělat svou hračku, byl jsem sice subtilní, ale zároveň velmi jasný v tom, že náš vztah bude tajemstvím. Sex tam, kde nikdo nevidí, nic víc. Žádné emoce ani líbání na veřejnosti. Kdyby se o cokoliv pokusila, připomněl bych jí, kde je její místo – takové bylo moje nastavení mysli. …dokud mi nevytřela zrak tím, že mě na ulici políbila s takovou vervou, že mám teď v kalhotách erekci. Jsem kurevsky tvrdej, a to je problém z několika důvodů. Zaprvé, její kamarádky nás sledují jestřábím zrakem. Zadruhé, je na mě moc mladá a jako řídící partner obrovské právní firmy a generální ředitel Steele Enterprises si nemůžu dovolit skandál. Zatřetí, vždycky jsem si zakládal na své železné sebekontrole. Nenechávám se zaslepit emocemi nebo impulzy. Přesto tu stojím na ulici s jazykem osmnáctileté holky s růžovými tvářičkami v puse a trapnou boulí v mých kalhotách od Armaniho. „Leah,“ zmůžu se vydechnout, když ji s rukama na jejích ramenou jemně odtlačím a přeruším náš kontakt. Oči má divoké a oddychuje, což naznačuje, že ten polibek byl dobrý i pro ni. A to nejhorší? V očích jí hraje uličnická jiskra, která napovídá, že je se sebou docela spokojená, a já měl vždycky slabost pro zlobivé holky. Taky se mi náhodou líbí blondýnky, protože podle mých zkušeností bývají dravé… „Promiň,“ řekne, aniž by to znělo lítostivě. „Nechala jsem se unést.“ Po rtech se jí rozlije drzý úsměv, díky kterému si uvědomím, že tahle ‚holka‘ je stejná jako moje exmanželka – mistryně manipulace a her. Odfrknu si, chytím ji za paži a přitáhnu si ji dost blízko na to, abych se mohl sklonit a zašeptat jí do ucha: „Už ses před těmi svými kamarádíčkami předvedla dost, nebo můžeme konečně vypadnout do hajzlu odsud, abych dostal to, pro co jsem si přišel?“ Vzhlédne ke mně těma svýma znervózňujícíma laníma očima. „Pro co sis přišel?“ zeptá se, samá nevinnost a naivita, i když moc dobře ví, pro co tu jsem. Můj pták ještě víc ztvrdne, jestli je to vůbec možné. Takhle moc jsem si nechtěl zapíchat od chvíle, co to skončilo s mou exmanželkou. To, že jsem bohatý, způsobuje, že se mi ženy vrhají k nohám, ale Leah je jiná. Málokdy mě někdo překvapí, ale Leah je herečka a to se mi líbí. Ten nevinný způsob, jakým se na mě teď dívá? Je to na hony vzdálené té dračici, která se na mě právě tiskla ve veřejné ukázce nespoutané touhy. Její herecké schopnosti na mě dělají dojem a fakt, že se je odvažuje použít na mě, ve mně vyvolává chuť ji zlomit, donutit ji sténat a prosit o mou pozornost. „Pro tebe,“ zavrčím jí do ucha, stisk na její paži je tvrdý, abych ji udržel na místě. „Přišel jsem si sem pro tebe. Tak dostaň ten svůj drzý zadek do auta, ať můžeme jet někam, kde budeme mít víc… soukromí.“ Jakákoliv jiná žena by vypískla nadšením při příležitosti vyspat se s miliardářem. Většina z nich si myslí, že by to mohlo vést ke svatbě a k tomu, že zbohatnou. Ale Leah? Protočí nade mnou oči. „Jak romantické.“ Zvednu obočí. Vážně mi tahle osmnáctka odmlouvá? Fascinující, vzhledem k tomu, že mě potřebuje. Její otec mi už řekl, že si nemohou dovolit poslat ji na vysokou. Takže Leah spoléhá na to, že bude přes léto mou asistentkou, což v podstatě znamená mě uspokojovat. A přesto mě tady vyzývá. „Leah,“ řekne, hlas mám hluboký, jak se snažím znovu získat kontrolu nad situací. „Nejsem tvoje láska ze střední; nečekej, že budu romantický.“ Uchechtne se, její laní oči zablesknou vzdorem, když se setkají s mými. „Jsem autorka erotiky, Calebe – jestli mě chceš vlhkou a dychtící po tvém ptákovi ve svém autě, budeš se muset snažit víc.“ Při jejích slovech mnou projede vlna touhy, až ji sevřu silněji. „Ty to se slovy rozhodně umíš,“ odpovím a ostrost v mém hlase prozrazuje víc, než bych si chtěl přiznat. Koutky úst se jí zvednou v čertovském úsměvu. Ale dřív, než dostane šanci odpovědět, ji zvednu jako nevěstu a obcházím auto. Když si všimnu, že jí čelist oficiálně spadla až na zem, zeptám se samolibým hlasem. „Stačí tohle jako romantika?“ Tvář jí zrudne, než uhne pohledem. Jen na chvíli se bojím, jestli to zvednutí nebylo moc, dokud si neuvědomím, že to červenání znamená, že jí to připadá přitažlivé. Rty se mi zkroutí do škádlivého úsměvu. „Líbí se ti, když tě někdo zvedne a nese.“ Opře si hlavu o mou hruď. „Sklapni…“ Zasměju se v reakci na její zjevné rozpaky, ale rychle se vrátím ke svému kamennému výrazu. Co to se mnou je? Odkdy mi záleží na pocitech ženy? Odkdy mi jejich rozpaky připadají… roztomilé? „Jdeme,“ řeknu, když otevřu dveře auta a jemně ji posadím na sedadlo spolujezdce. Její velké oči se setkají s mými. „Slib mi, že mě nevezmeš do lesa, abys mě zabil.“ Nemůžu si pomoct a směju se jejímu absurdnímu komentáři. „Leah, vypadám snad jako sériový vrah?“ Opře se do sedadla a změří si mě pohledem, jako by tu otázku vážně zvažovala. Zdá se, že o tom chvíli hloubá, než nakonec odpoví. „No, jsi hodně pohledný – a nemají být všichni sérioví vrazi okouzlující a přitažliví? Odpovídáš popisu.“ Koutek úst se mi zvedne pobavením. „Tohle si o mně myslíš? Okouzlující a přitažlivý?“ „Ano,“ odpoví a slovo jí vyklouzne dřív, než ho stihne zastavit. Tvář jí zrudne do sytého odstínu, když si uvědomí, co právě přiznala. Její upřímnost se mě dotkne; přistihnu se, jak se křením nad její reakcí. Možná, že mít ji kolem sebe bude větší zábava, než jsem si původně myslel? Nakloním se a zapnu jí pás, ruka mi na sponě spočine o chvilku déle, než je nutné, což ji donutí se zachvět. Zajímavé. Že by moje malá autorka nebyla zvyklá ani na tělesný kontakt? „Uvolni se, Leah,“ řekne hlubokým hlasem, neschopen smazat úsměv z tváře, když se opřu zpátky. „Jestli jsi nervózní už předtím, než jsme odsud vůbec odjeli, nedokážu si představit, jak zvládneš zbytek noci.“ Oči se jí rozšíří ještě víc, jestli je to vůbec možné, a její ruměnec ztmavne. „Co myslíš tím… zbytek noci?“ Viditelně polkne, oči jí těkají z mých na mé bicepsy, hrudník a pak zase nahoru. Konečně jí dochází, s kým má tu čest? Její náhlá stydlivost mi dodá sebevědomí a já se ušklíbnu. „Jestli si myslíš, že si dáme jen rychlovku v autě, tak se kurevsky pleteš. Mám v plánu si tebe a tu tvou prořízlou pusinku nechat celou noc, Leah.“ Kapitola 5 Leah Nemůžu uvěřit, že sedím ve stejném autě jako Caleb Steele. Působí to neskutečně. Nejenže je to tátův šéf a miliardář, který je úplně mimo mou ligu, ale je taky až příliš pohledný na to, aby mu bylo třicet sedm. Oblečený ve svých kalhotách od Armaniho a v saku je jako chodící sen – někdo, o koho by se ženy na ulici praly. A přesto tu sedí vedle mě s velkou rukou na volantu a veze mě někam do soukromí, abychom měli sex. Znervózním jen při pomyšlení na to. Před pár minutami jsem si kolem něj hrála na nedostupnou a sexy. Ale pravda je taková, že jsem to hrála, abych skryla fakt, že jsem nervózní ze ztráty panenství s tímhle mužem. Sakra, pořád jsem! Máma mě vždycky varovala, abych si nic nezačínala se sukničkáři nebo zlobivými kluky. Říkala, že se přes ně těžko dostává a ještě hůř se na ně zapomíná – Caleb jedním z nich rozhodně je. Přesto, i když vím, že bychom spolu nikdy nemohli mít vztah kvůli věkovému rozdílu a životní fázi, jsem z něj celá pryč. Na starších mužích je prostě něco, co mě intrikuje. Možná jejich sebevědomí, nebo snad zralost? Nebo způsob, jakým jejich oči vypadají, že skrývají spoustu tajemství, tajemství, která toužím odhalit. Podívám se na Caleba, tvář má osvětlenou měkkou září palubní desky. Jeho rysy jsou ostré a sošné, jako by ho vytesali sami bohové. Sakra, je to fešák. Najednou jeho hluboko posazené modré oči střelí k mým a srdce mi vynechá, když si uvědomím, že auto stojí. Už zaparkoval v nějakém druhu garáže – jsme snad v hotelu? „Mám na tebe otázku,“ Caleb se natáhne a položí mi dlaň na tvář. I když je bohatý a nejspíš nepracuje rukama, konečky prstů má drsné, ale nikdy jsem necítila nic lepšího. Vlastně musím bojovat s nutkáním zalapat po dechu, když mi palcem přejede po spodním rtu. Panebože. Přísahám, že tenhle chlap je moje slabina, a on to musí vědět taky, protože se ušklíbá jako kočka Šklíba. „Řekni mi, autorko Leah, chceš šukat v soukromém apartmá, nebo se chceš projet na mém ptákovi v autě? Rozhodnutí je jen na tobě, drahoušku. Ty jsi expert.“ Tu poslední část řekne drze, v očích má zvrhlý záblesk, který mě donutí polknout. Pokusím se o frajerský úsměv, ale je přinejlepším roztřesený. „Být expertem na milostné romány ze mě nedělá experta v… jiných oblastech.“ V mých slovech je tupá upřímnost, která ho přiměje k hlubokému, hrdelnímu zasmání. „Budeš zklamaná, když přijdeš o panenství v autě, zlatíčko?“ Jeho slova jsou přímá, ale pronesená jemně, s tázavým zkroucením rtů. Když se na něj podívám, vstřebávám podmanivé kouzlo jeho těla. Mé poprvé by mohlo být s Calebem, mužem mimo mou ligu, ale stejně jako je teď ochotný mi dát všechno, mohl by si to taky rozmyslet. Radši budu oportunistka. „Tady je to fajn,“ zkusím znít sebevědomě a Caleb mi věnuje úsměv, než stiskne tlačítko, díky kterému se všechna okna zatmaví do temného obsidiánu a zahalí nás do soukromí. Krátce nato se v autě rozsvítí světla a zbarví se do modra. „Svleč se,“ poručí a vlastní ruce má na sponě opasku. Rozepne ji s precizností a já polknu, než se zbavím vlastního oblečení. Srdce mi celou dobu buší v hrudi jako sbíječka, a jakmile tam sedím, úplně nahá, prohlédnu si ho a vytřeštím oči při pohledu na jeho dokonalé tělo. Jeho trup je vytesané mistrovské dílo, svaly na hrudi a břiše vytvarované jako od mistra sochaře. Je stejně dechberoucně krásný, jak jsem si ho představovala, když jsem stalkovala jeho facebookový účet. Jeho košile leží odhozená na podlaze auta, kalhoty se k ní brzy připojí, než si poklepe na pravé stehno. „Pojď sem,“ řekne a jeho hlas je měkčí, než jsem čekala, ale přesto poroučivý. Chvíli váhám, srdce mi v hrudi divoce bije, než se k němu přesunu. Jeho ruce mě pevně drží za boky, když mi pomáhá do klína, má holá kůže proti jeho. Netrvá dlouho a sedím mu na klíně tváří v tvář jeho pobavenému výrazu. Vypadá jako král na trůnu a hrudí mi projede záchvěv touhy, když si uvědomím, že pode mnou už je tvrdý. Rukou se natáhne, aby mi odhrnul blonďaté vlasy z obličeje. Nehnu se a on se uchechtne. „Bože, ty jsi tak sladká, tak nezkušená…“ Oči se mi zúží. „Nejsem sladká.“ Zvedne jedno obočí ve výzvě. „Proč nenecháš na mně, abych o tom rozhodl?" Takovej sebevědomej parchant. Zamračím se na něj, ale Caleba to nevyděsí. Jeho ruce putují po mém těle nahoru, dokud se neustálí na mých bocích. Jsem tak hubená, že jeho ruce skoro obepnou můj pas. To zjištění mi po páteři pošle mráz, který se znásobí, když se Caleb najednou nakloní, aby si nárokoval mé rty. Jeho polibek je všechno. Intenzivní a zpočátku jemný, dokud se nestane majetnickým a žhavým natolik, že mě nechá bez dechu a toužící po dalším. Je to, jako by se zastavil čas, všechna má pozornost se soustředí na něj a na pocity, které mnou proudí. Je tohle… jak… by mělo líbání vypadat? Jeho ústa se pohybují proti mým a značkují si mé rty jako své. Právě teď mě vlastní a já bych ho nemohla políbit zpátky, ani kdybych chtěla. Caleb má plnou kontrolu a jeho rty neslibují nic než potěšení. Miluju to, co se mnou dělá, ale bojím se si to užívat až moc, vyděšená z následků, protože zamilovat se do něj nepřipadá v úvahu. Nemůžu pustit své srdce do hry, ale jak se mám soustředit jen na sex, když se mnou zachází, jako bych byla jeho bohyně? Mezi nohama jsem čím dál vlhčí a zasténám mu do úst, když jeho jazyk přejede po švu mých rtů. Využije té příležitosti a vnikne přímo dovnitř. Dominantní tah jeho jazyka ze mě vydoluje další sténání, a to mě málem zničí. Sex v mých knihách? Ty scény byly mrtvé v porovnání s tímhle a s tím, co cítím teď. „Jsi tak nádherná,“ zamumlá Caleb, zatímco jeho pravá ruka najde mé vlasy a proplete se mezi prameny, když se vrhne zpátky, aby mi dal ten nejlepší polibek. Tak talentovaná ústa! Sténám a kňučím mu do úst. Je to trapné, ale blížím se k orgasmu jen z toho, že mám jeho rty na svých. Hořím jako hvězda a Caleb se mi proti rtům ušklíbne, než se opře dozadu do sedadla. „Ta kapitola, co jsi poslala… končila v tom nejlepším, když hlavní hrdinka řekla chlapovi, že chce, aby něco snědl,“ řekne škádlivým tónem. „Na čem chtěla mít jeho ústa?“ Oči mi klesnou z těch jeho sebevědomých a zírám na jeho rty, zatímco mi tvář spaluje ruměnec. „Umm…“ Těžce polknu a nechám ruku klesnout na vnitřní stranu stehna. Caleb ten pohyb sleduje a já se červenám, když nechám prsty putovat ke svému klitorisu. „Tady dole…“ „A jak se tomu říká?“ zeptá se hravým tónem. „Používej slova pro dospělé, Leah. Kde chceš mít mou pusu?“